Kdy a kde jste poprvé začal hrát závodně fotbal?

Poprvé v deváté třídě ve Velkém Meziříčí za dorost. Hrál jsem „načerno“, protože žáci tady tehdy v oddíle nebyli.

Vzpomenete si na svého prvního trenéra?

Jmenoval se Ladislav Kopecký, učitel na základce. S tím jsme hráli za školu, jezdili jsme po turnajích, hrávali jsme přebor okresních škol, tak to byl můj takový první fotbalový trenér.

Který trenér vás toho co nejvíce naučil jak do hráčských schopností tak poté do trenéřiny?

Hodně právě ten Laďa Kopecký. Ovlivnil mě dost, protože potom jsme spolu vedli ještě i fotbalový kroužek a chodili jsme trénovat malé děti a snažil jsem se od něj učit.

Pokud se nepletu, vy jste musel s aktivní kariérou hráče přestat skrz zdravotní problémy. O co se tehdy jednalo?

Šlo o problémy s dýcháním, chronické astma. Těžko se mi dýchalo, při zátěži se mi tvořily hleny a ty jsem musel vykašlávat, bylo to nepříjemný. Musel jsem skončit ve 23 letech.

Poté jste se vydal na trenérskou dráhu. U jakého týmu jste začínal? Jak jste se trenérsky vzdělával?

Začínal jsem trénovat hned ve 23 letech u starších žáků, trénoval je tehdy Zdeněk Pařil, který mě požádal, jestli bych mu s trénováním nepomohl a od té doby jsem u toho zůstal. Udělal jsem si nejnižší licenci ve Žďáře, pak jsem si udělal lepší licenci v Prostějově. Něco jsem také odkoukal od jiných trenérů nebo jsem vyčetl z knížek.

Vychoval jste pěknou řádu fotbalistů. Kteří z nich vám udělali největší radost svými výkony na hřišti v dospělém fotbale?

V týmu jsem měl Theodora Gebre Selassieho. Byl nesmírně snaživý, byl schopný odehrát zápas za mladší i starší žáky, vždycky byl na hřišti velmi výrazný. Dále třeba Pavel Klapal, který ze žáčku šel do Brna a pak se vrátil do Meziříčí do chlapů. Pak třeba Zděnek Mucha, Ladislav Němec, Jarda Krejčí, ti všichni prošli mýma rukama.

Na jaký ročník mladých fotbalistů rád vzpomínáte?

Dobrý ročník byl, když tady byl Laďa Němec, Zdeněk Mucha a ta partie kolem tohoto ročníku. To byli kluci, kteří byli nesmírně snaživý, hrozně hravý, na hřišti byli vidět. To byli fakt dobří kluci.

Na jaký moment za těch 115 let velkomeziříčského fotbalu vzpomínáte nejraději?

Určitě na zatravnění Tržiště, to byla paráda, protože se tady předtím hrálo jen na písku. To se tehdy v Kablovce za řekou stavěla nová a hala a odvážela se zemina. Já jsem znal řidiče, který vyvážel tu zeminu a zeptal jsem se ho: „Kam to vezeš, takovou hezkou hlínu?“ a on povídá: „Na smeťák to vozím nebo když někdo chce, tak k němu domů“. Tak jsem hned zavolal Zdeňkovi Parkanovi, že vyváží z Kablovky hlínu a že bychom jí mohli vzít my a dát to za hřiště na branky a jednou bychom z toho udělali trávu. Tenkrát byl předseda oddílu Luboš Minařík, ten šel za správcem Žákem, kterému se to moc nelíbilo. Nakonec se hlína opravdu na Tržiště navezla, někdo z vedení zavolal do Brna jednomu pánovi, který vysazoval trávu a během tři čtvrtě roku byl travnatý povrch. Ještě před vysetím se ale musela ta hlína pomocí pásu přebrat od kamení, dělaly se skrz to i velké brigády.

A co váš nějaký oblíbený zápas na Tržišti? Který byste vyzdvihnul?

Vždycky mě potěšily pohárové zápasy proti ligovým týmům, ať to byla Dukla Praha, Zbrojovka Brno nebo Sigma Olomouc. To bylo fajn vidět takové tradiční mančafty na Tržišti.

Vy jste taky známý sběratel fotbalových suvenýrů. Jak jste se k tomuto koníčku dostal? Jaký je váš nejcennější sběratelský kousek?

Tak hodnotu mají staré programy z 60. let, které mám. Dostal jsem se k tomu tak, že jsem se u fotbalu pohyboval, a tím že jsem se vyučil a vydělával jsem si svoje peníze, tak jsem sedl na vlak a jel jsem se podívat na Bohemku, když tam hrávali Dobiaš, Zelenský a další. To hrála Bohemka evropské poháry. Těch programů z 60. let je málo, sběratelé o to mají velký zájem. Jezdil jsem ale i na ostatní pražské kluby, když hráli evropské poháry. Ještě k těm programům, Bohemians vyhořel klubový archiv a Panenka tehdy přijel na Tržiště hrát s herci exhibiční zápas a nějak jsme se dali spolu do řeči. On v té době dělal čestného předsedu Bohemky, domluvili jsme se spolu, že programy, které jsem měl doma ofotím a dovezu do Prahy do archivu Bohemky.

Co byste popřál klubu do dalších let jeho existence?

Aby se dařilo minimálně jako teď, aby se MSFL mohla hrát na Tržišti stále a aby se fotbal ve Velkém Meziříčí neustále zlepšoval.