Vrátíme se do roku 2016, kdy jsi jako sedmnáctiletý hráč bez zkušenosti z dospělého fotbalu začal hrát MSFL. Jaké pro tebe byly začátky v týmu? Jak si vnímal skok z dorostenecké divize do třetí nejvyšší soutěže?

Rozdíl mezi oběma soutěžemi byl obrovský. Ze zápasů, kde jsem si mohl dovolit prakticky cokoliv, bylo najednou všechno hrozně rychlé a na jakýkoliv dotek navíc nebyl čas. Tenkrát mě vzali do Áčka na pár tréninků a přátelák v zimní přípravě, protože bylo málo hráčů, a nakonec jsem tam zůstal.

V tehdejším týmu jsi byl suverénně nejmladším hráčem. Jak na ty první zápasy vzpomínáš? Kdo ti nejvíce ze začátku pomáhal?

Dodnes vzpomínám na svůj první zápas na HFK Olomouc, kde jsem poprvé hrál na stadionu s uzavřenou tribunou a bylo to pro mě v tu chvíli něco neskutečného. Když jsem se dozvěděl, že nastoupím na první mistrák v základní sestavě, tak ke mně postupně přišli skoro všichni kluci z kabiny a snažili se mě podpořit a uklidnit.

V sestavě ses poměrně rychle zabydlel a lidé, kteří se pohybují kolem velkomeziříčského fotbalu, ti věštili, že by pro tebe nemusela být třetí liga konečnou stanicí. Pak ale přišlo nepříjemné zranění kolene, které tě vyřadilo na delší dobu ze hry. Jak na tohle období vzpomínáš? Cítil jsi, že se ti otevírají dveře do profi fotbalu? Jak ses vyrovnal s nepříjemným zraněním a vynucenou pauzou?

Samozřejmě jsem měl v hlavě, že bych si mohl zahrát i vyšší soutěž, ale pak se zraněním kolene jsem zase spadl rychle zpátky na zem. Přes rok jsem vůbec nehrál a jen posiloval a jezdil na kole, takže jsem se na návrat nemohl dočkat. Dneska, i kvůli tomu zranění, je pro mě prioritou spíš dostudovat a až pak přemýšlet nad fotbalem.

Po zranění ses vrátil do hry a tehdejší trenér Libor Smejkal tě málokdy vynechal mimo úvodní jedenáctku. Jak pro tebe bylo těžký se vrátit zpět do zápasů? Jak se ti dlouho vracela taková ta herní pohoda?

Mojí výhodou je, že můžu hrát na více postech, takže jsem často zalepil po někom díru v sestavě. I díky tomu jsem odehrál tolik minut a návrat byl proto o dost jednodušší.

V roce 2016 sis zahrál pohárový duel proti Dukle Praha. Na zápas tehdy přišlo rekordních 1 620 diváků. Jak na něj vzpomínáš?

Na ten zápas jsme se všichni hodně těšili. Už ve škole, tenkrát ještě na gymplu, když jsem se omlouval, že musím na zápas, tak většina lidí věděla, s kým hrajeme a bylo to hodně sledovaný. Před tolika fanoušky jsem hrál asi jen jednou a byla to paráda. Bohužel poslední vzpomínka na ten zápas je dost negativní, protože jsem se dostal k situaci, která rozhodla o naší těsné prohře.

V sezóně 2017/2018 jsme hráli do posledních kol o postup do druhé ligy. Dokázal sis tehdy představit profesionální soutěž ve Velmezu?

Nebylo od postupu daleko, ale Prostějov si to pohlídal. Na druhou stranu, kdybychom postoupili, tak s ohledem na to, jak zvládá druhou ligu třeba Líšeň nebo Vyškov, by se taková soutěž hrát nejspíš dala.

Když si v áčku začínal, hrával si převážně na defenzivních pozicích. V současný době tě ale spíš divák může vidět na středu hřiště. Kde se cítíš v sestavě nejlíp?

Trenéři mě od malička točili všude, takže jsem zvyklý na více postů. V žácích jsem odehrál pár zápasů i v útoku, ale to se moc neosvědčilo. Takže od té doby jsem hrál spíš stopera nebo krajního beka, ale nejradši hraju na středu zálohy, odkud je to k soupeřově bráně rozhodně blíž než z obrany.

Jak zpětně hodnotíš utkání proti Znojmu a Rosicím?

První zápas jsme zvládli výborně, Znojmo jsme do ničeho nepustili a pohlídali si vítězství. Sobotní zápas v Rosicích nám skoro už klasicky moc nevyšel. Jejich bojovná hra ze zajištěné obrany nám vůbec nesvědčí. Nakonec jsme neudrželi ani čisté konto, když se chytil jeden jejich protiútok.

Jak se těšíš na nedělní domácí zápas proti rezervě Baníku?

Na juniorku Ostravy se těším. Bude to doufám lepší zápas, než byl ten minulý venku. Taky doufám, že s návratem na Tržiště dorazí v neděli co největší počet diváků a podpoří nás.

Co bys vzkázal hráčům v mládeži FC VM?

Rozhodně, aby na sobě makali a v tréninku pracovali naplno, i když třeba nebudou těmi nejlepšími v týmu. Když na sobě a své hře budou pracovat, tak se mezi ty nejlepší určitě brzo dostanou.