Kdy jste s fotbalem začínal?

S fotbalem jsem začínal v devíti letech v obci Kamenná. S jedním spolužákem jsme si chodili každý den kopat o zeď budovy školy nebo hrát jeden na jednoho a od té doby jsem u toho zůstal.

Vzpomenete si, který trenér vás nejvíce ovlivnil?

Jmenoval se Honza Borůvka, naučil nás toho spoustu, například nenastupovat v dvojích trenýrkách nebo s námi vyběhl v rámci tréninku do přírody.

Jaký byl váš největší týmový úspěch v dresu Velkého Meziříčí?

Určitě postup do krajského přeboru, to byl pro nás ohromně velký úspěch. Krajský přebor byl tenkrát velice náročná a prestižní soutěž, bohužel jsme tam vydrželi jen jednu sezónu. Měli jsme dokonce slíbené i peníze. Vybavuji si 160 korun za vítězství venku a 120 korun za vítězství doma. Moc jsme toho ale nevydělali, protože jsme moc nevyhrávali (úsměv).

Jak vzpomínáte na fanoušky? Chodily na vás velké návštěvy?

Když jsme vyhrávali, tak na nás chodilo hodně lidí, když se začalo prohrávat, tak to šlo bohužel dolů. Tohle mě na fanoušcích velmi mrzí. Při klubu by se mělo stát v dobrém i zlém. Když jsme v jarní části procházeli 1.A třídou k prvnímu místu, bylo mi někdy smutno z reakci našich diváků vůči hráčům soupeře.

V roce 1969 přijela do Velkého Meziříčí stará garda Dukly Praha v čele s Josefem Masopustem. Co vám ze zápasu nejvíce utkvělo v paměti?

Já jsem v té době hrál stopera, takže jsem se s Masopustem na hřišti v tom zápase často potkal. Z obav o mé ztrapnění od tak vynikajícího hráče jsem v soubojích přitlačil, možná jsem to i trochu přehnal (smích).

Vy jste byl nejen hráčem, později jste byl i hlavním trenérem prvního týmu. Jak na to vzpomínáte? Byl jste přísný trenér?

Já jsem ten fotbal hrozně „žral“. Neměl jsem rád, když nějaký hráč hrál příliš laxně. Někdy jsem zbytečně vylítl, ale to patřilo ke mně. Byly i situace, které jsem však měl brát s větším nadhledem.

V letech 1997 až 2002 jste byl také předseda klubu. Jaké největší výzvy jste jako předseda musel řešit?

Museli jsme řešit generační obměnu kádru mužů s cílem zlepšení sportovní stránky klubu. Byla ostuda, že v takovém městě jako je Velké Meziříčí, se hrál okresní přebor. Klub jsme dostali zpět do I.A třídy a poté převzalo kormidlo nové vedení klubu. Dělat předsedu klubu byla pro mě nová a velmi zajímavá výzva. Poznal jsem spoustu zajímavých lidí, dělal jsem práci pro klub a to bylo pro mě nejvíc.

Co říkáte na současné působení klubu?

Výkonnostní skok prvního mužstva z I.A třídy až do MSFL v několika málo letech je obdivuhodný. Otázka mixu zkušených hráčů s vlastními juniory je a stále bude živá. Nelze nezmínit vybudování zázemí s šatnami prostorově nadčasové úrovně.

Co byste popřál klubu do dalších let jeho existence?

Vedoucím funkcionářům klubu přeji hodně sil a elánu k zajišťování hmotných a personálních potřeb klubu. Nechť se daří udržet výkonnost výkladní skříně klubu – prvního mužstva. V oblasti výchovy mladých fotbalistů přeji šťastnou ruku pro výběr trenérů, aby se dařila nejen stránka sportovní, ale také se významně dařilo rozvíjet osobnostní vlastnosti dětí, které budou potřebovat i mimo zelený trávník.